Exponát: Osobní vozy Be

Dvounápravové osobní vozy pro ČSD byly vyrobeny v mnoha stovkových kusech. Celkem, včetně poštovních a služebních, se celkový počet dostal k patnácetikusovému počtu. Do sedmdesátých let tvořily vozy soupravy mnoha osobních vlaků, nejen na vedlejších tratích. Počátkem jejich zavádění byly nasazeny i do rychlíkových souprav, postupně byly moderními, čtyřnápravovými vozy v šedesátých letech vytlačovány na vedlejší tratě – lokálky. Tam se staly na mnoho let základním vozovým parkem vedle dosluhujících "dřevěných" vozů Be a Ce.
Původně šlo o vozy třetí třídy, během provozu byly při zrušení třetí třídy přeznačeny na vozy druhé třídy.
Jde o celokovovou vozovou svařovanou skříň se dvěmi bočními vstupy pro cestující do vozu na každé straně, na každém čele jedněmi průběžnými dveřmi mezi vozy s přechodovými sklápěcími můstky. Vnitřní uspořádaní vozů se skládá ze tří malých oddílů, každý pro osm cestujících (celkem 24 cestujících) a jeden velkoprostorový pro 31 cestujících. Podél celého vozu je postranní chodba, kde před malými oddíly jsou ještě tři sklápěcí sedátka (spíše jde o nouzové). Mezi všemi lavicemi u oken jsou pevné stolky, malé oddíly jsou uzavíratelné posuvnými dveřmi. WC (tehdy označené ještě jako 00) je straně ruční brzdy.

Počátkem devadesátých let byly tyto vozy hromadně vyřazovány a začaly postrádat na významu, převážně pro zastaralé a značné opotřebování vozu. Několik desítek vozů bylo po vyřazení z běžného provozu vyčleněno pro vojenské přepravy a přeznačeno na vozy Daa-k („k“ za pomlčkou v označení znamená vůz s pevně zabudovanými kamny). Díky tomu se těchto vozů do dnešních dnů zachovalo relativně dost. Sice jejich interiér doznal mnoha změn, ale bylo to pro ty vozy záchranou. Největší změnou vozů bylo odstranění jedné oboustranné lavice (osmimístné) ve velkoprostorovém oddíle, kde byla místo lavice umístěna kamna na tuhá paliva (uhlí, dřevo). Dále bylo po většinou vyřezáno potrubí parního topení, odstraněny kompletně vnitřní dveře nejen oddělující jednotlivé prostory pro cestující, ale i posuvné dveře jednotlivých oddílů. Některé vozy, stejně jako naše dva, přišly i o všechny police umístěné na vnitřních příčkách pro odkládání drobných zavazadel.

Vozy by měly být v budoucnu provozními exponáty, ale vše záleží na našich finančních možnostech. V současné době probíhá oprava jednoho z těchto dvou vozů.
Ve Výtopně Zdice tvoří „Rybáky“ součást expozice poválečných vozů, používaných u tehdejších ČSD až do počátku devadesátých let minulého století.

Čísla našich vozů:
1. Vůz z II. výrobní série - pravděpodobně jde o původní číslo Ce 3-3499, po roce 1957 po zrušení 3. třídy vůz užíval ve službách ČSD číslo Be 3-5469, od roku 1968 označení Be 50 54 24-22 331-9, poslední číslo v provozu Daa-k 30 54 940 9107-0.
2. Vůz - pravděpodobně jde o vůz I. výrobní série - poslední číslo v provozu Daa-k 30 54 940 9110-4.

Vůz je vybaven ruční mechanickou brzdou s vřetenovým ústrojím, ovládanou z jedné nástupní plošinky na straně u záchodu.

Fotografická příloha:

• Krátce po příjezdu našich dvou vozů z Českých Budějovic, odkud vozy byly zakoupeny, zapózovaly u nás na točně, neboli konečně doma.


• Pohled na odstavené vozy, ještě než se na jednom z nich započalo s opravou a byly tak na delší dobu od sebe zase odděleny. Než se oba zase sejdou spolu v soupravě uplyne v místní říčce Litavka hodně vody.


• .

• Opalování několika vrstev barev si vzaly za své hlavně naše „něžné“ pomocnice.


• .


• .

pracovní verze této karty exponátu * postupně bude karta doplňována, text aktualizován